Fóbie z jehel: Obecné rady

Je velmi důležité, jak ke vpichům injekcí přistupují rodiče. Musíte věřit tomu, že píchnutí jehlou je nezbytné, jinak to nikdy nebudete schopni vysvětlit dítěti. Pokud Vy, jako rodiče, máte sami fóbii z jehel, bude těžké píchat injekci Vašemu dítěti.

Dítě musí vědět, co přesně se stane, a proč. Mnoho dětí (i těch starších) věří, že injekce nebo samostatné měření glykémie jsou trestem za něco, co provedli. Musíte jim jasně vysvětlit, že ta jehla je nezbytná a není to proto, že něco provedli. Pamatujte si, že ten, kdo jehlu vpichuje, není „zlý”. Pouze dělá to, co je třeba udělat.

Buďte o bolesti upřímní. Píchnutí jehlou může být bolestivé, ať chceme nebo ne.

Naznačte jaký protest je přípustný, například: „Můžeš brečet, jestli chceš, ale nesmíš uhnout rukou.”

Nabídněte reálné možnosti. Zmenšují pocit dítěte, že je oběť. Nikdy nenabízejte, že mu injekci dáte jindy, protože to nemůžete. Dítě si bude pamatovat jen, že bylo podvedeno, a příště to bude ještě složitější.

Navrhněte mu činnost, která odvede jeho pozornost, jako je například vybíraní náplasti.

Přesvědčovací fáze by měla být krátká. Když jednáte s malými dětmi, je nejjednodušší je pevně držet, píchnout je jehlou a pak je utěšovat. Pokud zavedení jehly trvá déle, dítě bude trpět déle. Pokud musíte dítě držet, stiskněte ho pevně, aby mělo injekci rychle za sebou.

Neusmívejte se, abyste mu dodali odvahu. Dítě by si mohlo myslet, že se mu smějete.

Po injekci: Dítě utěšujte, chvalte ho a mluvte s ním. Kreslení nebo hraní mu může pomoci vyrovnat se s tím, co pro něj bylo těžké. Zůstaňte s dítětem, když si hraje, abyste mu mohli objasnit jakékoliv nedorozumění a také mu pomohli vyrovnat se s tím zážitkem.