Diabetes v různých vývojových obdobích

Od prvních měsíců Vašeho dítěte, kdy se možná cítíte přehnaně starostliví, přes jejich předškolní věk, kdy budou mít chuť na sladkosti a budou je vyhledávat, až po jejich školní léta, během nichž bude Vaše dítě postupně získávat zodpovědnost za zvládání svého diabetu, byste měli všichni spolupracovat za účelem porozumění a 'normalizování' jejich nemoci.

A pokud se cítíte přemoženi, pomoc je nablízku.

Následující pokyny Vám pomohou vnést do měnících se období trochu stability.

Psychologický účinek diabetu na rodinu se v různých věkových obdobích liší a velmi závisí na vývoji dítěte a základních potřebách pro jeho věk. Přirozeně, rodiče si často nejsou jisti, jak zvládat konkrétní situace, a mohou občas potřebovat pomoc odborníků k řešení konkrétních problémů. Někdy může být vhodná pomoc dětského psychologa. Je dobré, aby každé dítě nebo dospívající člověk alespoň jednou v prvních měsících po stanovení diagnózy navštívilo psychologa. Rodiče tak budou mít zařízený kontakt, pokud budou mít později pocit, že je nutná pomoc psychologa.

Marianne Helgessonová, psychložka na Oddělení Pediatrie v Linköpingu ve Švédsku, přednáší na téma psychologie a diabetes jednotlivců v různých věkových skupinách. Vyučuje následující:

V manželství není vždy jednoduché vyhovět třem lidem. První trhlina se mezi manželi většinou objeví po narození prvního dítěte. Debaty a spory se začnou točit kolem toho, jak zorganizovat čas, nebo kolem něčeho, co předtím nikdy nebyl problém.

Vyvstane otázka, kolik času a péče by měl člověk věnovat dítěti, partnerovi a sobě. Rodiče se musí dohodnout na tom, jak si doma rozdělit práci a jestli se jeden z nich nebo oba budou schopni věnovat kariéře.

Výchova je z velké většiny opakováním toho, jak jste byli vychováváni Vy, protože to je jediný model, který znáte. Jenže většinou jsou dva rodiče, z nichž každý má za sebou svou vlastní výchovu. Je jasné, že nastanou neshody, jejichž výsledkem bude kombinace předchozích zkušeností obou rodičů.

Nicméně, pokud má dítě chronickou nemoc, nemají rodiče žádný vzor a to je znejistí. Je těžké najít rovnováhu mezi závislostí a zodpovědností a naskýtá se otázka, jak moc dítěti pomoci bez toho, aby ho rodiče přehnaně ochraňovali.

Kojenci (0-1,5 roku)

Pro toto období je charakteristická takzvaná symbióza, nejprve mezi matkou a dítětem. Později je do ní zahrnutý otec. V tomto období je velmi důležité, aby rodič podřídil své vlastní potřeby ve prospěch potřeb dítěte. Ostatně dítě není v pozici, aby dávalo přednost potřebám rodiče. Když dítě začne být schopné pohybovat se bez pomoci ostatních, přibližně po 1. roce života, tak začne objevovat svět.

Problémy vyvstávající z diabetu

V tomto věku diabetes nevyhnutelně přispívá ke stresu v rodině. Pokud je pro rodiče těžké zvládat stres bez toho, aby v přítomnosti dítěte byli nervózní a nejistí, bude pro ně těžké vzbudit v dítěti pocit bezpečnosti a důvěry. Bezpečnost a důvěra jsou s problémem jídla a diabetu úzce spojené. Malé děti nechápou, proč by měly jíst, když nemají hlad a naopak, takže v tomto věku nastává vysoké riziko problémů s krmením. Děti potřebují mít pocit, že mohou rodičům ve všech situacích věřit a důvěřovat, ale když má dítě diabetes, může to být těžké.

Přehnaná starostlivost může vést k tomu, že se dítě úzkostlivě drží rodičů místo toho, aby prozkoumávalo okolní svět. Malé děti nerozumí injekcím a krevním testům nebo bolesti, hněvu a obavám s nimi spojenými. Nemůžeme jim vysvětlit, proč je musíme takto zraňovat. Většinou je nejlepší se s injekcí rychle vypořádat a pak dítě utěšit. V této věkové kategorii mohou být velmi nápomocné injekční pomůcky.

Batolata (1,5 – 3 roky)

Batolata začínají aktivněji prozkoumávat svět. Okolo 2. roku dítě často udělá krok „zpět” a začne být opět více závislé na matce. To je celkem normální a není to způsobeno chováním rodičů vůči dítěti. „Tvrdohlavý věk” (věk, kdy si dítě začne procvičovat svou svobodnou vůli) začíná mezi 2. a 3. rokem života. Děti nejprve zkoušejí rodiče a poté svou vlastní schopnost určování mezí. V tomto věku všechny děti předvádějí hodně hněvu a frustrace. Musejí objevit vlastní hranice, což může být někdy nepříjemné. Pro rodiče je důležité, aby se do těchto „bitev vůlí” zapojili, protože to je způsob, jakým se děti naučí, jak se za něco postavit, dohodnout se a ustoupit.

Problémy vyvstávající z diabetu

Je těžké rozpoznat, jestli je špatná nálada dítěte způsobena nízkou hladinou cukru v krvi nebo ne. Je třeba dát dítěti něco k jídlu pokaždé, když se rozhněvá? Nemusí být vždy snadné mu měřit glykémii. Dítě s diabetem má kvůli injekcím, dodržováním pravidelné doby jídla a jeho sledování více omezení než normální děti. Rodiče mívají tendence kompenzovat dítěti s chronickým onemocněním jeho omezení tím, že jej nechají rozhodovat o všem ostatním. Tímto rodič ukazuje, že je mu dítěte líto a ztrácí účinnost při vymezování hranic v ostatních oblastech. Dítě pak začne být nejisté a zlobivé a neustále pokouší své meze, aby u rodičů vyprovokovalo reakci. Nicméně, pokud rodiče nemají dostatek sil k tomu, aby se s agresivitou dítěte vypořádali, dítě se může uzavřít do sebe a stát se pasivním a nejistým, s nízkým pocitem sebedůvěry. Rodiče také potřebují pochopení, protože to je velice náročné období. Ale také potřebují povzbuzení, protože dítě s diabetem potřebuje normální výchovu stejně jako ostatní děti. Strach z cizího prostředí (jako je nemocnice) může být dokonce větší než strach z injekcí. Některé děti v tomto věku začnou být velice zneklidněné, když mají pocit, že je někdo omezuje. Pokuste se jim dávat injekce a brát krev v co nejbezpečnějším prostředí, jak jen to jde.

Předškolní děti (3-6 let)

Děti v této věkové skupině začínají chápat okolní svět a uvědomovat si skutečnost, že jejich tělo cítí jak touhu tak bolest. Dítě začne mít velmi bohatou fantazii. V tomto období si také začne uvědomovat rozdíly mezi pohlavími. Začne se snažit napodobovat rodiče stejného pohlaví a také se zamiluje, často se dokonce chce vdát či oženit za rodiče opačného pohlaví. Dítě ve věku 4-5 let se stává „králem vesmíru”, všechno ví a všechno umí udělat, a obzvláště přesně ví, co chce a co nechce. Když děti objeví, že jsou schopny mít nad ostatními kontrolu, tak začnou pociťovat moc. Šestileté dítě je většinou ochotnější přizpůsobit se tomu, co po něm rodič chce. Děti si začínají vyvíjet svědomí a začnou „primitivním způsobem” přemýšlet o přestupku a trestu ve smyslu „oko za oko a zub za zub”. Začnou si uvědomovat meze svého těla. Kouzelnou moc pomáhat a léčit mají náplasti.

Problémy vyvstávající z diabetu

Děti v tomoto věku mohou věřit, že dostali diabetes jako trest za něco, co provedli, nebo že měření glykémie je trest. Je zapotřebí na toto téma s dítětem zavést řeč, i když se na to samo nezeptá. Konec konců i dospělí se občas ptají „Jak jsem si tohle zasloužil?”, když je potká nějaká nepříjemnost nebo neštěstí. My všichni se mezi vším, co se nám přihodilo, snažíme najít nějakou logickou spojitost. Děti mohou být omezované v jejich svobodě z důvodů obav rodičů z hypoglykémie. Mají přesnou představu o tom, co chtějí a co nechtějí jíst. Je těžké odhadnout předem, kolik jídla dítě sní. Zkuste je místo toho nechat rozhodovat o jiných deatilech jejich každodenního života. Neříkejte dětem v této věkové skupině moc dopředu o injekcích, měření glykémie nebo jiných nepříjemnostech. Ve své představivosti by to snadno mohly vystavět do nereálných proporcí. V rodinách, kde jsou děti různého pohlaví, se může stát, že diabetes v dětské mysli začne souviset s určitým pohlavím. Například holčička si začne myslet, že je lepší být chlapeček, protože ti nemají diabetes (nebo naopak).

Školáci na prvním stupni

Pro všechny děti je začátek školy stresující událost a pro mnohé z nich je ze začátku těžké se přizpůsobit. Děti na prvním stupni se zabývají chápáním a prozkoumáváním okolního světa. Rádi věci rozebírají a zkoumají, jak všechno funguje. Bude je také zajímat, jak funguje jejich diabetes. Kamarádi se pro ně stávají stále více důležitými. Také je pro ně důležité, aby dělali všechno stejně jako jejich kamarádi. V tomto věku si děti rády všímají, jak dlouho která činnost, jako například zařizování něčeho, trvá. Mají zájem o to, když ví, že se něco bude dělat, ale ještě zcela nechápou jak dlouho to bude trvat. Své vztahy začínají rozšiřovat o jiné dospělé, včetně učitelů a vychovatelek ve škole. Během let na prvním stupni se děti naučí, jak ovládat svá nutkání, a jak se chovat v rozmezí přípustných mezí a pravidel.

Problémy vyvstávající z diabetu

Strach z neznámého přetrvává, i když se zdá, že dítě má zájem vše prozkoumat. Je důležité přizpůsobit informace věku dítěte. „Normalizujte”, tzn. řekněte dítěti, že je úplně normální a pochopitelné („Ostatní děti by se cítily stejně.”), aby mělo v různých situacích, jako jsou píchání injekcí nebo měření glykémie, takové pocity, jaké má. Často pomůže sledování času, například při píchání injekcí. Jídlo ve škole nechutná stejně jako doma a někdy dítě nebude chtít ve škole vůbec jíst. Zpočátku můžete trpět obavami – co se stane, když mé dítě začne mít ve škole hypoglykémii? Pokuste se zajistit, aby bylo vždy možné zkontaktovat jednoho z rodičů, především v počátcích. Je důležité, aby učitelé ve škole věděli co dělat, když nastane hypoglykémie. Často začnou nemoc dítěte brát vážněji, až poté co sami uvidí hypoglykemickou příhodu.

Děti na začátku druhého stupně

Tato část života se v psychologickém slovníku nazývá latentní fáze. Děti jsou většinou velmi vnímavé ke všem typům učiva, včetně diabetu. Chtějí si rozšířit své obzory, ale zároveň se naučili setrvávat v mezích, které jim vytyčili rodiče. V tomto období se vyvíjejí společenské role: „Mohu se zapojit?”, „Přijmou mě mezi sebe?” Vrstevníci mezi sebou závodí v tom „kdo je nejlepší, nejchytřejší a nejkrásnější”. Vrstevnící nabývají u dětí na důležitosti. Dětem bude prospívat, když se seznámí s jinými dětmi ve své věkové skupině, které mají diabetes, a s kterými se mohou ztotožnit. Například na dovolené nebo na táboře pro děti s diabetem. V tomto věku je důležité děti povzbuzovat, protože potřebují ujištění, že oni udělali všechno správně.

Problémy vyvstávající z diabetu

V této době všechny děti zajímá, jaká je jejich role v životě. Ve věku 10 nebo 11 let začne většinou dítě s chronickým onemocněním jinak uvažovat o své nemoci a jinak na ni reagovat. „Proč se to muselo stát zrovna mě?” je obvyklá otázka. Nastane období, kdy dítě začne pociťovat všechno, co s diabetem souvisí, jako těžké a namáhavé. Dítě si poprvé v životě uvědomí, že mít diabetes znamená mít ho po celý zbytek života. Bude chvíli trvat, než se s tím smíří. V tomto období je důležité si otevřeně a často s dítětem povídat o tom, co diabetes obnáší, protože mu to pomůže se s nemocí smířit. Ukažte mu, že vy jako rodič máte také velké obavy, a potvrďte mu, že život s diabetem je těžký a nespravedlivý. Děti většinou po určité době touto fází projdou, ale některé z nich budou možná potřebovat pomoc psychologa nebo poradce. Jelikož jsou děti v této věkové skupině schopné se učit, aniž by vzdorovaly autoritě rodičů, je důležité vytvořit ze zvládání diabetu přirozenou součást denního života v letech vedoucích k pubertě. Děti, které sebejistě zvládají svůj diabetes již před pubertou, nebudou mít pocit, že jim diabetes brání ve vývoji a nezávislosti.

Puberta

Teenager by si měl během puberty začít vytvářet svou dospělou totožnost, získávat nezávislost a rovnost s dospělými. Tato narůstající nezávislost je křehká a je důvodem k tomu, proč mají teenageři potřebu tak silně obhajovat svou integritu. V jistém smyslu se jedná o opakování předchozích fází vývoje. Teenageři se často potácí mezi dětským a dospělým chováním. Je důležité si uvědomit, že teď je šance vrátit se do oblastí, které v předchozích fázích vývoje nebyly dokončeny. Mnoho rodičů na období puberty hledí s hrůzou. Jestliže se ale začnete na pubertu dívat jako na poslední šanci „proběhnout si” léta dětství a mládí, než se dítě vydá na cestu dospělostí, budete mít na věc pozitivnější pohled.

Kamarádi jsou pro ně teď velmi důležití a je jen přirozené, že chtějí být schopni dělat to samé, co všichni ostatní. Teenageři rádi chodí s kamarády večer ven na pizzu nebo na hamburgera místo toho, aby zůstali doma a jedli svou typickou večeři. Teenageři se velice zajímají o své tělo, obzvláště v průběhu ranné adolescence. Chtějí být dobře informováni o tom, jaký má diabetes vliv na jejich tělo. Zároveň se často stydí ukazovat své tělo a v tomto smyslu nejsou tak otevření, jak by se dalo očekávat. Doporučujeme, aby se starší teenageři dostavili na některé lékařské prohlídky bez doprovodu rodičů. Je také možnost, aby rodič vešel do ordinace až ke konci konzultace a i potom, aby mluvil pouze o problémech, s nimiž teenager souhlasil. Je důležité, aby teenageři chápali, že profesionální mlčenlivost se vztahuje i na rodiče. Pokud si chce mladý člověk promluvit o osobních problémech, měl by tak být schopen udělat bez obav, že se informace dostane dál. Teenageři si s sebou na prohlídku často přivedou kamaráda/kamarádku nebo přítele/přítelkyni. Jsou vděční, když s sebou mají někoho, kdo jim dodá odvahu, ale mají pocit, že jsou příliš staří na to, aby s sebou vodili rodiče.

Někdy je pro rodiče těžké odhadnout do jaké míry je vhodné se do diabetu teenagera zapojit. Je těžké zůstat dostatečně informovaní, pokud jste čím dál méně součástí lékařských návštěv a diabetu Vašeho dítěte. Většina teenagerů dává přednost tomu starat se o svůj diabetes bez přispění rodičů, ale zároveň chtějí, aby rodiče zůstali informovaní. Jedna 18ti letá dívka řekla: „Samozřejmě, že chci aby věděli, jak je můj diabetes kontrolován – kdo jiný vyskočí a pomůže mi, když spadnu?”

Kdy by děti měly převzít zodpovědnost za zvládání svého diabetu?

Během ranných školních let si děti rozšiřují své schopnosti z různých oblastí: sportovní, umělecké, akademické a sebeovládání. Přirozenou součástí těchto rostoucích obecných schopností v mnoha odvětvích je také to, že děti postupně zvyšují svůj podíl a zodpovědnost za různé s diabetem spojené úkoly. Nicméně, výzkum z poslední doby poukazuje na to, že i v tomto období by se měli rodiče podílet na úkonech spojených s diabetem. Pomůže i to, když lékařský tým co nejřív zdůrazní dětem i jejich rodinám, že je očekáváno zapojení rodičů i během základní školy až do dorosteneckého období. Nepředávejte zodpovědnost příliš brzy!